Džbán s prasklinou

Jedna stará čínská žena měla dva velké džbány na vodu a zavěšené na dřevěné holi je přenášela na svých ramenech.
Jeden ze džbánů měl prasklinu, zatím co druhý džbán byl bez chyby a vodu vždy udržel.
Po dlouhé cestě od řeky k domu staré ženy, byl vždy jeden ze džbánů jen napůl plný.
To trvalo celé dva roky.
Bezchybný džbán byl samozřejmě na svůj výkon velmi hrdý. Ubohý džbán s prasklinou se za svou chybu velmi styděl a trápilo jej, že dokázal vykonat jen polovinu toho, na co byl určen.
Po dvou letech, která mu připadala jako velké selhání, řekl džbán staré ženě:
„Velmi se stydím za svou prasklinu, z níž uniká voda po cestě k Tvému domu.“
Stará žena se usmála a pověděla:
„A viděl jsi, že na tvé straně cesty kvetou květiny, a na druhé straně ne? Protože jsem o tvé prasklině věděla, zasela jsem na tvé straně semínka ze kterých jsou tyto krásné květiny. A ty je po celou tu dobu zaléváš vždy, když se vracíme domů. Po celý ten čas jsem mohla vnímat krásu těchto květin a zdobit jimi náš stůl. Kdyby jsi nebyl takový jaký jsi, tato krása by neexistovala a nezdobila by náš dům.“

„Je láskyplné, přijímat každého člověka takového jaký je a vidět v něm především to dobré“

Takže: „ vy všichni se džbánem s prasklinou, mějte krásný den a vnímejte s láskou vůni a krásu květin na vaší straně cesty.“

Benny A Setiawan